Dva tátové: Od prvních barefootů k vlastní limitce

David a Michal alias Dva tátové mají doma dvě holčičky, rádi vyrážejí za zážitky a nově také propůjčili svůj hravý rukopis limitované edici barefoot tenisek RURAQ. Povídali jsme si s nimi o prvních barefoot zkušenostech, rodinných výletech i o životě, ve kterém o překvapení není nouze.

Vzpomínáte si na svoje první barefooty? Co vás k nim přivedlo a jaký byl první dojem?

David: K prvním barefootům mě přivedl nákup bot pro děti, tehdy jsem si řekli, proč to nezkusit se zdravějším obouváním i sami. Ale premiéru jsem krutě nezvládl a obul jsem si boty na tvrdou pražskou dlažbu, po které jsem hodil asi 12 hodin v kuse, tak si dokážete představit, jak náročné to bylo. Pak jsem dal botám druhou šanci a nelituju.

Michal: Já u nás doma nejsem ten, kdo zkouší novinky jako první, jsem spíš opatrnější a zdrženlivý. Takže moje první barefooty byly ty, které mi pořídil David. A od toho dne nosím v podstatě pouze barefooty. Jen se přiznám, že ne do sněhu, tam jsem pořád v týmu pevné obuvi s vysokou podrážkou.

Co dnes rozhoduje o tom, po jakých botách ráno sáhnete? 

David: Chcete pravdu? Rozhoduje to, které boty mám nejméně špinavé a připravené na chodbě :). A až když jde o rána, kdy vyloženě nespěchám, tak se trochu víc zamyslím, jestli boty ladí k celkovému outfitu. A v nepohodlných modelech nechodím, takže tím mám tohle dilema vyřešené.

Michal: Já upřímně nosím vždycky jeden oblíbený model a po pár měsících sáhnu ve skříni po jiném, a ten zase nosím delší časový úsek. Třeba na dovolenou si berou většinou jeden pár a je to.

Vaše dny jsou mix rodiny, práce, výletů a spousty dalších věcí. Jak vypadá den, který byste si oba označili za opravdu povedený?

David: Takový jsme už letos zažili celá rodina. Když jsme od rána do večera pochodovali po stezce podél Lužnice. Ale zeptejte se dětí, hádám, že 20kilometrovou túru přivítali o trochu vlažněji…

Michal: Já mám rád shon, živo a energii. Pro mě je povedený den takový, kdy se zastavíme až večer v posteli. A kdybych si měl vybrat povedný den jen pro mě, asi by to byl takový, kdy jsem celý den v kuchyni a několik hodin peču a připravuju složité moučníky nebo dezerty. Náročný recept, přesný postup, dlouhá doba – to jsou jistoty, které mě uklidňují a výsledek pak baví.

Jste spíš plánovači, nebo se umíte ráno sebrat a vyrazit někam jen tak? A kam nejradši?

David: Oba dva scénáře patří do běžného rodinného života, všechno musí mít řád, jinak se to rozpadne. Ale spontánní nápady máme taky rádi a většinou to pak bývá fajn den.

Michal: Myslím, že dokážu dobře plánovat, a pak si do toho sám hodím nějaký brutální chaos. Něco mě napadne a tím všechno změním. Nicméně škola, kroužky a víkendové sportovní zápasy člověka naučí mít řád a plány…

Je něco, co vás vaše holky naučily dělat nebo vnímat úplně jinak?

David: Když máte malé děti, tak nic není jako před nimi. Už nejste pány svého času a musíte umět improvizovat, mít v tašce vždycky dost jídla, pití a vlhčený ubrousky. 

Michal: Já se vždycky odkazuju na situaci, kdy děti odjíždějí se školou na pár dní pryč. Opakuju, že dokud v tom autobuse nesedí a já jim nemávám, nepočítám na 100 %, že se to fakt stane. Nepočítám s ničím a současně očekávám vše.

A na závěr: Kdybyste si teď mohli obout naše RURAQ a vyrazit kamkoliv – kam by vedly vaše první kroky?

David: Jen my sami dva a celodenní tour po kodaňských kavárnách a pekárnách. Nebo dojít si na pinchos v nějakém malém španělském městečku anebo celá rodina vyrazit do nějakého nabušeného zábavního parku, kde na atrakce nebudou fronty.

Michal: Chtěl bych vidět představení Harry Potter a Prokleté dítě na Brodwayi. Tak asi tam, dokud tam hraje Tom Felton Draca Malfoye.