Zážitky nemusí být pozitivní. Hlavně když jsou intenzivní

Nikola a Dominik alias S puncem lesa vyrážejí ven bez velkých plánů, zato s chutí objevovat nová místa. Na vandr, do lesa i jen tak na procházku. Poslední kilometry sbírají také v našich barefoot pohorkách RUMI. Povídali jsme si s nimi o výletech, chození naboso i o tom, proč možná není nejlepší nápad začít s barefooty rovnou na padesátce.

Co pro vás dělá výlet opravdu dobrým výletem? 

O tom dojít někam do cíle to většinou není, i když je to samozřejmě super plus. Stejně tak to není o tom, jestli nám bude pršet, nebo svítit sluníčko. Když se z výletu vracíme a jsme totálně znavení, ale stejně šťastní, tak víme, že to stálo za to.

Razíme už nějakou dobu takové heslo: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní. A to podle nás všechno vystihuje. :)

Podle čeho vybíráte, kam vyrazíte? Máte svoje osvědčená místa, nebo vás víc baví pořád objevovat nová?

Na místa se většinou zatím nevracíme, protože jsme ještě nestihli objevit ani desetinu těch, kam chceme někdy vyrazit. Teď se třeba asi poprvé budeme vracet na přechod Šumavy, který jsme nedokončili před dvěma lety.

Plán v tom vyloženě nemáme, vandry často vybíráme na poslední chvíli, nám se líbí prostě všude. :) Historicky jsme i losovali z krabičky asi se stovkou nápadů, to byl dárek od Domči k narozeninám. Ne vždy jde všechno kvůli počasí, času, náročnosti, takže v tomhle balancujeme a něco z toho vyleze.

Jak jste se vlastně dostali k barefoot botám a co vás přimělo vzít je na výlet?

O barefoot botách jsme věděli už hodně dlouho, ale nikdy jsme se k tomu nerozhoupali. Když jsme dostali možnost zkusit barefooty Aylla, řekli jsme si, proč vlastně ne?

Oba milujeme chodit bosky a oba máme docela široká chodidla, říkáme si hobitci, takže jsme měli takové tušení, že naše chodidla ocení ten přirozený prostor.

RUMI už s vámi mají něco nachozeno. Co všechno s vámi zatím zažily a jak se vám v nich chodí? 

Zažily toho s námi už vlastně docela dost. Přešli jsme s nimi Santiniho stezku na Vysočině, což bylo přes 50 kilometrů. Úplně jsme se nešetřili, i když jsme takhle napoprvé asi mohli.

Na další vandr jsme vyrazili na Sázavu, to byla pohodovější trasa. A využíváme je i na obyčejné výlety do lesa nebo jen tak na procházku. :)

Dominik: Od začátku se těm mým tlapám líbil prostor navíc, trochu nezvyk byl tvrdší došlap. Na začátku oné první padesátky jsem se trochu bál, že to bude brzo průser. Světe div se, ono nic. Postupně jsem dokázal rozluštit, co ty nové pocity znamenaly. V noze pracovaly všechny svaly, i ty dlouho v běžných botách nepoužívané.

Jedinou věcí, co musím vytknout (následuje trapný pokus o vtip), je to, že barefooty naprosto selhávají v uspokojení potřeb každého, kdo miluje chození naboso. Nohy nemáte ani špinavý, ani poškrábaný od větviček, ani mokrý od rosy. To je přece důvod, proč chceme chodit bosky, no ne? S tím by se mělo něco dělat…

Liší se podle vás chození v barefootu ve městě a v terénu? 

Možná není úplně ideální hned vyrazit na 50 km dlouhou trasu, tak jako my. Sice se nám nic hrozného nestalo, ale dovzdělali jsme se, že by se mělo začínat postupně.

Niki: Mně se v botkách nejlépe chodilo po trávě, v lese. Na asfaltu to bylo méně příjemné, ale to bylo spíš poprvé, takže tam šlo právě o ten zvyk. Teď postupně už žádné velké rozdíly ani problémy nepociťuji.

Co nesmí chybět ve vašem batohu, když vyrážíte ven?

Vajíčka v zavařovačce, ze kterých si děláme snídaně. A taky spacák, bez těch by to byl v noci průšvih. Na jednodenní výlety asi nic speciálního.

Kam byste chtěli vyrazit příště?

Na seznamu, kam příště, je toho bambilion… ale tak třeba Krušné hory, kde jsme několikrát už byli a kam stopro zase vyrazíme. Třeba ne na stejná místa, ale rozhodně do tohohle pohoří jako celku.

Popravdě nad tím takhle ale moc nepřemýšlíme (i když na každém vandru zazní alespoň jednou, že „sem se musíme vrátit“).

Dejte nám jakýkoliv les, jakékoliv hory a aspoň tři dny a my z toho upečeme vandr jako korálek.